První noc v novém bytě

seděla jsem na sedačce a koukala do dveří na terasu a osvícenou zeď  Vyšehradu, byla jsem u vytržení.

Tak tohle jsem nevěděla, že potřebuju. Nutně potřebuju. 

Klid, ticho, ptáci a stromy na které koukám.

Nalezli jsme si do jedné postele a já zjistila, že jsem vzala jen jednu deku a dvě povlečení, neuměla jsem zapnout plyn, protože jsem zase zapomněla v jakém patře ten plynoměr je a neotočila jsem pákou.

Když není plyn, nebude ani teplá voda. 

Usmála jsem se, v mém případě nic nezvyklého. To je stav, který se mi děje. Pořád. 

Ráno jsme se probudili a já si dala s Mr.Bee procházku do končin, kde ještě nebyl. Bylo šest ráno.

 Potom jsem stříkala okna a moje snaha o oblepení dopadla stejně jako vždycky, zalepila jsem první okno a potom se na to vykašlala, prostě to potom umyju. Když držím sprej, tak jedu. 

Můj propočet sprejů byl špatný, nestačili. 

Druhý den jsem objednala další, domluvila převoz a nadšeně hopsala do Čekárny, kde se na mě už těšili. 

No a to jsem už se trochu přiotrávila a tak jsem šla ven. 

Písklo- Rebelka zkontrolovala, jestli jsem něco udělala a její růžová na její šatně, protože ONA bude mít šatnu a kam si dá máma věci je jedno.  Tak tomu rozumíte, žejo? 

Další noc v novém bytě a přidali jsme ještě jednu, protože dcera šla do Národního divadla zaskakovat za herečku, která byla nemocná. Jo, mám dítě, které je extrovertní a zároveň introvertní. Mám prostě jednu fajn žábu v pubertě. 

Kontrola maminky, jestli něco dělám

A byl třetí den a my ještě byli v bytě. Už mi došlo všechno čisté prádlo a ponožky jsem neměla a na čarodějnice jsem musela a a tak po x letech jsem si šla koupit mikinu, ponožky a navlíkla to na sebe. 

V noci jsem se vrátila zase na stejné místo a ráno se probudila s tím největším úsměvem. 

Já vám vůbec nevěděla, že chci byt s terasou a s výhledem do zeleně, vyšlapat schody s Mr. Bee na Vyšehrad, celý ho prochodit a vrátit se z kopce domů. 

Bála jsem se jak moje tělo i psychika bude reagovat na něco, co je nové. 

Milovala jsem Růženu, dům ve kterém jsme bydleli, milovala jsem ticho a rejpání v zemi. 

A já se vám zamilovala během třech dnů do jednoho bytu a teď se nebojím odejít. 

Ten nahoře má s náma zvláštní plány a náhodou, tenhle se mu povedl. 

Nebo mě tak Růžena dokázala změnit, že jsem schopná udělat domov kdekoliv? 

Ty nové zatáčky jsou nejlepší, já jsem asi opravdu takový nomád. 

Tak hezkou prvomájovou neděli. 

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

ono vždycky samo.  Přijde prostor, já do něj vstoupím a vidím.  Barvy, věci a moje hlava generuje kombinace.  Ve dne i v noci. Prostě si to třídí a postupně vyhazuje do koše.  Ta barva není správná, nemávnu rukou a nenechám to tak.  Do té doby...

Jak je důležité mít svou lžičku

Jak je důležité mít svou lžičku

I kafe se dá zamíchat druhým koncem štětce Přemisťujeme se z domu do malého bytu, Písklo-Rebelka má školu přes ulici a tak je přece jasné, že většinu týdne chce být tady. Logické to je. Jen já mám svoje papíry jinde a i štětce, stůl a židli. Takové ty věci, které si...

Tři maličkosti za den a malování

Tři maličkosti za den a malování

To, že jsem začala malovat před dvěma lety, protože jsem poprvé nasadila antidepresiva se ví. Klepaly se mi ruce a jelikož mám v sobě pohon, který chce pořád něco dělat, tak jsem malovala akvarelem a k tomu se mi podařilo namalovat křivá okna. Vztek, jsem designér a...

Stalo se to,

Stalo se to,

jednu chvíli to vypadalo, že už to nedám. Přendavání věci, nošení, třídění, skládání věcí.  Pokaždé, když jsem kousek udělala, tak jsem našla něco, co mi ještě nesedí a když mi to nesedí , tak jsem musela jít koupit další barvu, nebo došlo lepidlo, v sešívačce spony a...

newsletter

Nové články rovnou do mailu