0
Stal se zázrak a už jsme na jednom místě, trvalo mi to přesně dvacet dní. Věděla jsem proč potřebuju tak dlouhý přesun. Zkusili jste někdy dům o čtyřech místnostech přesunout do jedné místnosti se šikmýmy stropy, kde máme postele?
Tak já už ano.
Moje dcera ve své pubertě má o svém životě neuvěřitelné představy, takže cokoliv malého pod 100m2 není pro ní IN.
Taky máte doma puberťáka?
Takže jsme se byli u nás v ulici podívat na byt, které jsem pojmenovala Vlčí hnízdo.
Hnízdo vzniklo tím, že je vysoko a nejvyšší a Vlkovou jsem k tomu přidala.
Očekávala jsem, že byt dcera zamítne a bude.
Stal se opak.
Natočila svým kamarádkám video a byt chtěla.
„Kde máš těch sto metrů?“ zeptala jsem se.
„To nevadí, moje spolužačka taky bydlí v garsonce. „
Pokud jste viděli video, tak je vám to jasné.
Já prostě nemůžu bydlet v hnědých oknech a v hnědých dveřích, ani ta sedačka se ke mně nehodí.
A tak jsem začala hledat barvy, nechci už nic malovat, hledala jsem způsob stříkání a stala se ze mě sprejerka.
Nebudeme si vyprávět, že ty barvy stejně smrdí a musí to i vyčichnout.
A tak se z nás stali nomádi, kteří rekonstruovali a taky balili.
1/ hezké věci nakrabicovat a poslat do Šatníku
2/ věci na které jsem přes dva roky nesáhla, dát ke kontejnerům, on si je někdo odnese
3/ rameno na televizi co před několika lety přinesl Ježíšek a my ho měli pořád ve vánočním papíru darovat
4/ televizi taky darovat, byla v kumbále Harryho Pottera a ten se otvíral jen na vánoce
5/ knihy, které nebudu číst odnést do knihobudky
6/ svoje oblečení, do kterého už nedorostu, nebo naopak nezhubnu darovat
7/ všechny polorozpadlé věci nepřenášet sebou
8/ soustředit se a nezapomínat na to co dělám
9/ úklid není to, že to dám doprostřed místnosti
10/ patnáctý den nepropadnout panice
A tak se stalo, že první den sedím na sofa a můžu psát, dneska jsem vzala i štětce a začala malovat.
To mi chybělo ze všeho nejvíc.
Nechala jsem si ten časový prostor jen z mnoha důvodu.
Nechtěla jsem nás stěhovat do něčeho co ještě nebude hotové.
To, že svoji postelovou komůrku nemám vymalovanou je už jen prkotina, otázka jednoho dne.
To, že jsme odnosili jedno auto s názvem Iveco plné našich věcí a trvalo to dohromady tři dny, tak to je přesně ten pohyb co mi udělá hezký zadek. To bylo schodů.
Dcera přistoupila i na to, že jí původní závěs vyměním.
Když jsme drželi naše obrazy a začali je rozvěšovat, tak zjistila, že ten můj design, který mě živí není na škodu.
Jsme doma, kytky jsou doma, pes je doma, kočka je doma a moje dítě je šťastné.
Já jsem dneska natáhla šňůru na prádlo a vyvěsila prapory, teda prádlo.
A ještě jeden cíl mám. To co vybalím a náhodou se zatoulalo, tak zredukuju ještě na půl.
On ten minimalismus, nemá totiž chybu.
Máváme z Vlčího hnízda.
