Mr. Bee

Čekala jsem dva roky na ridgebacka, jednou jsem potkala Amálku, jezdila jsem s domácím hospicem a u jednoho pána byla.

Její panička se starala o tatínka a ona byla hodná, nevyžadovala pozornost, byla krásná a klidná.

Měla jsem ridgebacky, dva. Nezvládla jsem jejich smečku. Neměli jsme plot a tak se občas ve dvě ráno ozval telefon a v něm bylo, že moji psi pokousali ovcím nohy a pokud se to stane ještě jednou, že je odstřelí.

Můj manžel měl na starosti psi, jednu malou holčičku a dům. Já jsem chtěla ty nejkrásnější štěňata na světě. Já jsem nebyla doma. Bylo to na něm. Po roce a kus nevydržel a já podlehla.

Darovali jsme jednu slečnu u nás ve vesnici a pro druhé si přijela paní.

Nelíbila se mi a ani já jsem se jí nelíbila. Manžel řekl, že s jejíma zkušenostma bude dobrá. Byla, napsala o nás, že jsme nadutci na Zachraň ridgebacka ještě k tomu něco přidala a já jsem vypadala jako nestvůra z nestvůr. To, že dostala zadarmo nádhernou fenku asi nějak zapomněla a já přišla o přátelé.

Od přátel jsme si vezli štěňata, tam jsme jezdili každou chvilku a najednou na mě kamarád křičí do telefonu, že mě nechce už nikdy vidět.

Zaslouženě, neodhadla jsem svoje možnosti.

Pro uklidnění čtenářů, i když paní byla jednodušší Anne milovala a já ji nikdy nenapsala. Aiša dostala jednu krásnou paničku a dvě děti, stýkali jsme se s nimi. Byla uchovaná a je nejlepší, milující. Teď už je to stará paní.

Dlouhá léta mě to trápilo. Ne kvůli mě, ale kvůli tomu, že pes není hračka a že si musím opravdu rozmyslet, jestli to zvládnu.

Pískleti byli dva roky, kdy jsme zůstali bez psů. Poslouchala jsem celou dobu, kdy zase budeme mít.

Pískleti je jedenáct, bydlíme v domě Růžena a Covidem jsem změnila práci. Pracuji z domova a tak jsem se rozhodla, že to teď zvládnu.

Amálka po dvou letech porodila štěňata a jelikož byla z chovné stanice a první vrh odcházel stářím, tak těch deset štěňat, co se narodilo se dostalo k páníčkům, kteří už štěňata měli. Nezbylo na nás. A já si řekla, že to tak má být, že prostě psa mít nemáme. Mrzelo mě to.

Internet je všemocná věc, najednou jsem viděla u Andrei jejího psa a zrovna se narodila štěňátka. Luisoin.

Nikdy jsem o té rase neslyšela, bylo to poprvé. Přišly fotografie a já jsem se podívala. Intuitivně jsme s dcerou vybraly jednoho psa. U nás je to jednoduché, fungujeme i ve vkusu.

Zaslouženě, neodhadla jsem svoje možnosti.

Pro uklidnění čtenářů, i když paní byla jednodušší Anne milovala a já ji nikdy nenapsala. Aiša dostala jednu krásnou paničku a dvě děti, stýkali jsme se s nimi. Byla uchovaná a je nejlepší, milující. Teď už je to stará paní.

Dlouhá léta mě to trápilo. Ne kvůli mě, ale kvůli tomu, že pes není hračka a že si musím opravdu rozmyslet, jestli to zvládnu.

Pískleti byli dva roky, kdy jsme zůstali bez psů. Poslouchala jsem celou dobu, kdy zase budeme mít.

Pískleti je jedenáct, bydlíme v domě Růžena a Covidem jsem změnila práci. Pracuji z domova a tak jsem se rozhodla, že to teď zvládnu.

Amálka po dvou letech porodila štěňata a jelikož byla z chovné stanice a první vrh odcházel stářím, tak těch deset štěňat, co se narodilo se dostalo k páníčkům, kteří už štěňata měli. Nezbylo na nás. A já si řekla, že to tak má být, že prostě psa mít nemáme. Mrzelo mě to.

Internet je všemocná věc, najednou jsem viděla u Andrei jejího psa a zrovna se narodila štěňátka. Luisoin.

Nikdy jsem o té rase neslyšela, bylo to poprvé. Přišly fotografie a já jsem se podívala. Intuitivně jsme s dcerou vybraly jednoho psa. U nás je to jednoduché, fungujeme i ve vkusu.

Pořád jsem přemýšlela, jestli tu svou chybu neudělám, co když to nezvládnu. Moji kamarádi hlásili, jak je to plemeno těžké a tak dále.

Jenže s mojí výškou a povahou nemohu mít něco, co je malé. Potřebuju někoho, kdo je osobnost, taky bude chytrý a taky bude milovat a já jeho.

Takže jsme vybraly kluka, co vypadal, že potřebuje zachránit. Vzhledem.

Měla jsem půlku peněz a chyběla mi druhá část. Tak jsem si tu druhou část vymalovala a odjely jsme do Olomouce pro někoho, kdo spí se mnou v posteli a teď se už do ní nevejdeme.

Buď koupím větší postel, nebo pelech obřích rozměrů a budu zkoušet, jestli dokáže Mr. Bee spát už v půl roce sám.

Stala jsem se maminkou na mateřský.

A tady má Mr. Bee své zápisky, jeho deník. Protože je fér, aby i chovatelka, věděla jak se má.

Jak se má?

To si musíte přečíst samy. Je dost držkatej a má na všechno svůj názor.

Hezké čtení

Simona

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

ono vždycky samo.  Přijde prostor, já do něj vstoupím a vidím.  Barvy, věci a moje hlava generuje kombinace.  Ve dne i v noci. Prostě si to třídí a postupně vyhazuje do koše.  Ta barva není správná, nemávnu rukou a nenechám to tak.  Do té doby...

Jak je důležité mít svou lžičku

Jak je důležité mít svou lžičku

I kafe se dá zamíchat druhým koncem štětce Přemisťujeme se z domu do malého bytu, Písklo-Rebelka má školu přes ulici a tak je přece jasné, že většinu týdne chce být tady. Logické to je. Jen já mám svoje papíry jinde a i štětce, stůl a židli. Takové ty věci, které si...

Tři maličkosti za den a malování

Tři maličkosti za den a malování

To, že jsem začala malovat před dvěma lety, protože jsem poprvé nasadila antidepresiva se ví. Klepaly se mi ruce a jelikož mám v sobě pohon, který chce pořád něco dělat, tak jsem malovala akvarelem a k tomu se mi podařilo namalovat křivá okna. Vztek, jsem designér a...

Stalo se to,

Stalo se to,

jednu chvíli to vypadalo, že už to nedám. Přendavání věci, nošení, třídění, skládání věcí.  Pokaždé, když jsem kousek udělala, tak jsem našla něco, co mi ještě nesedí a když mi to nesedí , tak jsem musela jít koupit další barvu, nebo došlo lepidlo, v sešívačce spony a...

newsletter

Nové články rovnou do mailu