Kdo šetří, má za tři

brambora k bramboře a Uno na dvoře. 

To si pamatuji ze své puberty, občas to ve mně zahryže a tak si řeknu, že vyměním třeba jehlu a projdu uchem. 

Kamarádka má kamaráda a ten kamarád má lidi a ti jeli na práci do Práglu. Neměli kde spát a tak jsem jim poskytla ubytování za převoz věcí z Růženy do Vlčího hnízda. 

Růžena je dům odkud se stěhujeme a Vlčí hnízdo je byt, kde budeme bydlet. 

Po deseti dnech přesouvání věcí a úklidů a tahání, jsem si v pátek odpoledne odkráčela do společnosti dívek a žen a nechala doma svoje dítko, Pískle – Rebelku, která je vynikající v tom, že má povahu po mně a je dost soběstačná. 

Když se blížila akce ZET, přečetla jsem si v sms zprávu:

“ ty postele máme vzít s matracema?”

Pohybuju se X let po stavbách a v designu, takže na nějaké otázky začínám být už alergická.

Chtěla jsem napsat dlouhou sms ve stylu:

“ jak se spí na posteli bez matrací?” 

Věděla jsem, že se to mine účinkem a tak jsemm napsala “ano.”

Kontrolovala jsem Písklo-Rebelku jak jsme na tom, ona pěla na pány ódu pro radost.

Uklidnila jsem se.

Jásala jsem zbytečně, přišla zpráva, že sofa se nevejde, postel nejde.

Najivně jsem si myslela, že se to odveze na místo odkud tyto dvě věci odjeli, ale ono ne. 

Takže jsem poslala dcerku, aby prošla domem. 

Byly tam!

Pánové prostě měli padla a odjeli. 

Nadávala jsem si, to je z jedna mých dobrých vlastností, že jsem zase vyměnila něco za něco co nefunguje.

Pořád jsem byla ve společnosti žen a tak jsem kamarádce ukradla manžela.

Né, v ten večer ne. 

Druhý den přijel a my si spolu dali postel a sófa.

Neberte mě tak doslova, žádné techtle a ani mechtle nebylo . 

Jen jsme to rozšoubovali, vynosili a zase zešroubovali. 

Potahy na sófa se sučí, postel je na terase a dneska s dcerou odsunu bývalou sedačku a podíváme se na to, jak to vypadá, když bydlíme v našem. 

Jde to, ale pro mě jen jedna poznámka:

pokud někoho zachraňuješ, nejdřív se zeptej sama sebe, jestli to za to stojí. 

Opatrujte se, jdu hledat barvu na terasu. 

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

ono vždycky samo.  Přijde prostor, já do něj vstoupím a vidím.  Barvy, věci a moje hlava generuje kombinace.  Ve dne i v noci. Prostě si to třídí a postupně vyhazuje do koše.  Ta barva není správná, nemávnu rukou a nenechám to tak.  Do té doby...

Jak je důležité mít svou lžičku

Jak je důležité mít svou lžičku

I kafe se dá zamíchat druhým koncem štětce Přemisťujeme se z domu do malého bytu, Písklo-Rebelka má školu přes ulici a tak je přece jasné, že většinu týdne chce být tady. Logické to je. Jen já mám svoje papíry jinde a i štětce, stůl a židli. Takové ty věci, které si...

Tři maličkosti za den a malování

Tři maličkosti za den a malování

To, že jsem začala malovat před dvěma lety, protože jsem poprvé nasadila antidepresiva se ví. Klepaly se mi ruce a jelikož mám v sobě pohon, který chce pořád něco dělat, tak jsem malovala akvarelem a k tomu se mi podařilo namalovat křivá okna. Vztek, jsem designér a...

Stalo se to,

Stalo se to,

jednu chvíli to vypadalo, že už to nedám. Přendavání věci, nošení, třídění, skládání věcí.  Pokaždé, když jsem kousek udělala, tak jsem našla něco, co mi ještě nesedí a když mi to nesedí , tak jsem musela jít koupit další barvu, nebo došlo lepidlo, v sešívačce spony a...

newsletter

Nové články rovnou do mailu