Jak se má?

“Napíšete mi, jak se má? Jedni si přijeli, napsali, že už jsou doma a od té doby nic.”

“Tak proč jim nenapíšeš, že se ti stejská?”
“Napíšu.”

A tak jsem dostala nápad.
Mr. Bee bude psát Verunce dopisy. Když někoho odchováte osm tejdnů, tak je to nějaká doba.

“Haf, Verunko.”

Tak viděla si to sama, když přijely ty dvě. Jedna v zelený košili a ta druhá je prý Pískle.

Styděl jsem se, potom jsem se hezky schoval.

Tak s autem nemám žádný problém.
Lehnul jsem si na ručník a deku.
Když jsem počůral zelený ručník, tak jsem si k Malý lehl na klín a usnul.

Potom přišla nějaká prudká zatáčka a nějaké nadávání:
“Kudy to jako vede?”
Zase prudké zatočení a ta Velká couvala.

 

“Mami, nemůžeš tak prudce.”
Tak jsem usnul.

Bylo mi blbé čůrat do ručníků podruhý a umím přece zakňučet. Ostrá pravá a park. Jezdily tam motorky. Tak jsem byl u nohy a pádil jsem do auta. Nějaký čůrání? Ani nápad.

Zakníknul jsem ještě tak po deseti minutách a tak Velká to vzala zase do leva. Ještě, že má tak silný motor.

Připadal jsem si jako na jevišti, musím se naučit klanět. Chválily mě, tleskaly a vypouštěly z pusy zdrobněliny.

Musím přiznat, že v tom autě jsem byl dlouho.
Zastavili jsme někde, kde bylo moc nohou a moc kol. Otevřely granule a já jsem Malé žral z ruky. Docela dost zábava. Hezky voní, tak jako já.

Potom mě Malá nesla v náručí, abych se nebál.
Malá si se mnou sedla ke stolu a já čichal, co neznám.
Tak jsem ochutnal pod stolem nějakou zeleninu a poprvé v životě měl Mcdonalds, to maso z toho.

To jsem ti prý říkat neměl. Tak to škrtni.

 

“Mami, nemůžeš tak prudce.”
Tak jsem usnul.

Bylo mi blbé čůrat do ručníků podruhý a umím přece zakňučet. Ostrá pravá a park. Jezdily tam motorky. Tak jsem byl u nohy a pádil jsem do auta. Nějaký čůrání? Ani nápad.

Zakníknul jsem ještě tak po deseti minutách a tak Velká to vzala zase do leva. Ještě, že má tak silný motor.

Připadal jsem si jako na jevišti, musím se naučit klanět. Chválily mě, tleskaly a vypouštěly z pusy zdrobněliny.

Musím přiznat, že v tom autě jsem byl dlouho.
Zastavili jsme někde, kde bylo moc nohou a moc kol. Otevřely granule a já jsem Malé žral z ruky. Docela dost zábava. Hezky voní, tak jako já.

Potom mě Malá nesla v náručí, abych se nebál.
Malá si se mnou sedla ke stolu a já čichal, co neznám.
Tak jsem ochutnal pod stolem nějakou zeleninu a poprvé v životě měl Mcdonalds, to maso z toho.

To jsem ti prý říkat neměl. Tak to škrtni.

 

Když jsme dorazili na Růženu, tak jsem dostal zase granule. Jednu jsem si vzal a zdrhnul s ní pod stůl. A tak dokola.

Ty dvě se po granulích neženou a ani mi je neberou. Tak když, jsem si to vyzkoušel, tak jsem si dneska k misce sednul a žral. Odejdu od toho a pořád to tam zůstává.

Chápeš to? Nejsou tu ségry a ani bráchové a tak mi to nesežerou. K něčemu se ti přiznám, já jak jsem si sednul k tomu žrádlu, tak já ti přepad.
To byla ostuda.

Jinak tady maj kočky, aspoň to říkaj, já jsem zatím žádnou neviděl. Večer si přestěhovaly deky a spaly se mnou dole. Hele, je to strašný, kafraly do půlnoci.

A já ve tři vstával.

Podupal jsem tu Malou, popackoval, oblíbal a ona se ani neprobudila. Šly obě, nic neviděly a myslely si, že jsem se vyčůral. 

V pět, jak jsem vstal podle našeho rituálu. Ta Malá měla kruhy pod očima a nevstala, ta Velká šla i na zahradu a běhala se mnou. Potom jsme si dali šlofíka, Mladá šla se mnou na dvě hodiny do lesa, seznámila mě se psem.
Cupitám za ní jako opravdový pejsek.

Co si jim to říkala? To co mě naučí do roka, že ve mně zůstane. No tak ti pěkně děkuju.

Zítra jedu k babičce, v pondělí na koupák vlakem a co bude v úterý? Tak to jsem se ještě neptal. Jinak dneska v noci bude se mnou Malá a Velká jde spát jinam. A ta Velká mi říká ona, jí a tak.

Prý celou dobu tady jsou ženský, tak si na chlapa musí zvyknout. Když bude ta Velká nahoře, tak se aspoň vyspím a nebudou zase kecat.

“Haf, Verčo.” Posílám ti jednu fotku ze šlofíčka odpoledne. Brzy zase napíšu.

Jo a už nejsem Ubulánek, občas kvíknu, když se mi ztratí Malá, tak mě Velká podrbe a dobrý.

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

Obraz co si šel sám koupit svoje barvy,

ono vždycky samo.  Přijde prostor, já do něj vstoupím a vidím.  Barvy, věci a moje hlava generuje kombinace.  Ve dne i v noci. Prostě si to třídí a postupně vyhazuje do koše.  Ta barva není správná, nemávnu rukou a nenechám to tak.  Do té doby...

Jak je důležité mít svou lžičku

Jak je důležité mít svou lžičku

I kafe se dá zamíchat druhým koncem štětce Přemisťujeme se z domu do malého bytu, Písklo-Rebelka má školu přes ulici a tak je přece jasné, že většinu týdne chce být tady. Logické to je. Jen já mám svoje papíry jinde a i štětce, stůl a židli. Takové ty věci, které si...

Tři maličkosti za den a malování

Tři maličkosti za den a malování

To, že jsem začala malovat před dvěma lety, protože jsem poprvé nasadila antidepresiva se ví. Klepaly se mi ruce a jelikož mám v sobě pohon, který chce pořád něco dělat, tak jsem malovala akvarelem a k tomu se mi podařilo namalovat křivá okna. Vztek, jsem designér a...

Stalo se to,

Stalo se to,

jednu chvíli to vypadalo, že už to nedám. Přendavání věci, nošení, třídění, skládání věcí.  Pokaždé, když jsem kousek udělala, tak jsem našla něco, co mi ještě nesedí a když mi to nesedí , tak jsem musela jít koupit další barvu, nebo došlo lepidlo, v sešívačce spony a...

newsletter

Nové články rovnou do mailu