Dopis pro Verču

“Haf, Verčo”,
tak ti zase píšu.

Žiju se starou kostí, nemyslím tím tu Velkou, myslím, tu co mi koupila a už strašně smrdí. Mně voní, Velká ji teď odnesla na zahradu a myslela si, že ji nevidím.

Neva, rozškrábu jí zatím to prostěradlo, kde jsem tu kost jedl.

Samozřejmě, že jsem všechno zaprasil a Velká si stěžovala, že nesnáší přehozy, ani deky, že jí to připomíná socialismus, když se to dávalo na nábytek, aby to dlouho vydrželo.

Tak nebudeme si vyprávět, že ty prostěradla má k těm polštářům, aby držela design. Nějak jsem ji slyšel, když mluvila s někým o tom do telefonu. Tak nadává, že to je hustý.

Taky říkala, že mě přijedeš zkontrolovat, jestli do těch dopisů nekecám. Jakmile jsem se to dozvěděl, rozsvítilo se mi v očích a ukážu ti, jak tady trpím.

Budeš na Velkou křičet, stejně jako ona na mě zvyšuje hlas, než si uvědomí, že na tohle nereaguju. Jo, v jejím podání stačí udělat, tím hrdelním hlasem bez toho, aby otevřela pusu ´ehm ehm´a mně je to jasný.

Promiň, teď jsem musel na chvilku to diktování přerušit, protože měla na klíně počítač a to se mi nelíbí. Mám pocit, že si s ním rozumí víc než se mnou. Neleze po ní, nepusinkuje ji, jenže jí leží na klíně a to je moje místo.

Takže začneme:

Pondělí,
myslím si, že se zásadně nic nedělo, kromě toho, že jsem poprvé dostal na zadek. Prostě vytřídila odpadky v ložnici a u Malý a dala si je ke dveřím, že je odnese. Neodnesla. Musela od začátku.

Dostal jsem kus skvělého baffff masa a snažila se zdrhnout. To znamená, že mi dá maso a zavře za sebou z venku. Za chvilku byla zpátky, prý jí ujel vlak. Tak jsme spolu byli venku. Ona si malovala a já si spal. Když už mě to nebavilo, tak jsme šli procházkovat. To ti je bžunda, to ti někdy popíšu.

Úterý,
Velká řekla, že se nedá svítit a pojedu s ní. Jela do Třebíče a říkala něco o tom, že to je na dlouho a nebudu doma sám. Když dobíhala druhý vlak se mnou v náručí, tak to vydržela přesně čtrnáct kroků, protože jsem prej těžkej.
Tak jsem běžel s ní, žádný problém.

Vyzvedla mě do vlaku, našla rezervaci a bouchalo ji srdce, jako kdyby mělo puknout. Jo, nesmím jezdit první třídou, říkala to paní průvodčí. Nejdřív jsem to očuchal i lidi a potom jsem usnul. Paní průvodčí řekla, že další spoj na nás nepočká a tak jsem byl v Havlíčkové Brodě. Pohladila si mě babička, co se jí stýská po jejím pudlíkovi. V hospodě jsem dostal k obědu maso, což mi nejelo, protože bylo uvařený, takže jeden dospěláckej oběd jsem prostě nesnědl.
“A ty děti v Africe.” No, měla si slyšet ten její monolog.

Za dvě hodiny nám jel další vlak a potom měl další spoj zpoždění a tak napsala tomu klukovi, co má barevný ruce, že to nedojdu a ať přijede pro nás na nádraží.

Tak jsem se podíval, co postavila, mluvila s tím klukem a tak. Samozřejmě, když už jsem to vydržel ve všech těch vlacích i v autě a ona čekala, že udělám tu velkou potřebu venku.
Tak kde jsem ji udělal? No? Správně.

Utřela to nějakým stavebním něco a zase měla ten obličej, že fakt smrdím.

Měla žízeň a tak jsme to vzali do jedné fajnové hospody. Dala si Zonku a chtěla v klidu sedět. Já udělal všechno možný, aby měla pocit, že mě trápí. Takže ona si pila limonádu Zonku a já jsem za deset vteřin spolknul tataráka.

Hele, co si budeme povídat, z kuchyně jsem slyšel, že to tak někteří páníčci mají. Velká snědla tu suchou bagetu.

Šli jsme k řece, jasně jsem dal najevo, že mě už nebaví chodit, jezdit vlakem a navzdory jsem si lehnul naproti do trávy. Jezdili cyklisti, chodili psi a já si hrál. Samozřejmě pod dozorem Velký.

Podal jsem se, přijel jeden malej s takovejma divnýma kloubama, jako kdyby hrál fotbal. Prostě tlapy do O a já si lehnul na záda a tvářil jsem se, že poslouchám.

To byla zábava, všechno byla zábava a hlavně ta tráva, jsem zvyklej být na vsi, tak nechápu proč mám jezdit pracovat.

Pardon, přestala psát, trouchu jsem si pšoukl a tak se šla provětrat. K tomu má taky řeči. Když jsme se vraceli do KOPCE na nádraží, tak zastavila před obchodem.

Řekla, že musím vydržet, že fakt přijedeme pozdě. Takže jsem plakal a jak jsem plakal, tak každá noha, co šla do obchodu, šla se mnou.
Nakonec to dopadlo tak, že ty dveře pořád cinkaly a já seděl vevnitř a volal jsem na ni. Všichni ji pustili ve frontě před sebou, protože jsem byl chudák. Jsem chudák!

Vítal jsem tak, že jsem se radostí připočůral. Říkala, že to bylo deset minut, ale lhala. To byla věčnost. Potom jsme zase jeli několika vlakama a když měl zase zpoždění a nám ten poslední ujel, tak řekla, že to už ne. Vzala taxíka a jeli jsme domu.

Doma říkala, že to co by vydělala dneska, strčila do mě. Taxík a tatarák. Tak to moc nevydělává.
Ihned jsem vlezl k ní do postele a usnul.

Středa,
měli jsme volno, malovala na zahradě a to mě nudí. Sedí a ani se nehne. Potom se přestěhuje a zase sedí a ani se nehne. Bere mě na procházky do lesa, vykoupu se v potoku, roztrhám všechno, co najdu a lítám tak, jako by mě bodla včela. Ve 22:00 dávám jasně najevo, že máme být v posteli a že nechápu proč je pořád u toho stolu. Takže si kňučím a lezu v obývaku z jedné postele do druhé a naopak, aby byl jasný, že jdeme spát. Ona mě neposlouchá, ale to se změní.

Čtvrtek,
zase zahrada. Fakt nuda. Vyhrabal jsem kytky, rozkousnul pět solárních světel, honil naše kočky a šel jsem dvakrát do lesa. Jednou jsem ji pokousal ruku. Když je se mnou na procházce, tak chodí bez telefonu, tentokrát s někým mluvila a tak jsem skákal na vodítko o které se semnou přetahuje, až jí tekla krev. Její blbost, neměla to vodítko mít u kapsy kde měla ruku.
Taky šla uklízet a protože to koště je větší než jsem já, tak na něj štěkám. Ona mě zavřela do klece!

Uklízela, zametala a tak. Plakal jsem.

Plakal jsem dlouho, protože se chtěla v klidu najíst a mít osobní prostor. Dobře, dalo se to vydržet těch dvacet minut.Volala si s Malou přes facetime, vůbec jsem nepochopil, kde je. Když jsem se kouknul za počítač, tak tam nebyla. Šli jsme brzy spát.

Pátek,
odpoledne odjela a vrátila se večer i s Malou. To jsem se vám počůral radostí.
Byli jsme venku, maso bylo, láska byla, všechno bylo a pozor! Malá si šla brzo lehnout, takže já jsem šel s ní a ta Velká, ať si dělá, co chce. Když šla spát, tak jsem se přemístil k ní.

Sobota,
řezali u nás stromy, chodil jsem ven, jen když ten zvuk přestal. Jinak jsem se bál.
Byl tu pán, co mě hladil a potom jsme šli na procházku. Taky jsem byl na zahradě a pomáhal stříhat kytky, takže Velká má opuchlý rty, jak jsem skočil, že jí dám pusu, potom na druhé ruce modřinu a ještě chytla klíště.

Když jsem kňučel, že chci k ní do postele, tak řekla: “Bože, ty už si tak těžký”. Spal jsem jí na zádech a hlavě, aby si to užila. Chrápu luxusně.

Neděle,
přijela zase Malá, potom další Malá a jedna Velká a Deniska. Deniska mi sežrala dvě uši. Usušené vepřové dvě uši. Honila se se mnou venku. Teda jinak, já jsem chtěl, aby se honila a ona se tvářila, že jsem cucák a tak jsem za ní jen běhal.

Malá odjela. Velká ťuká a já ji lezu na klín.

“Haf, Verčo”, až přijedeš, tak si budu stěžovat minimálně dvě hodiny, připrav se.
Napíšu ti, ještě než přijedeš. Prej jedu na dovolenou. Nikdo se mě na to neptal, ale co mám dělat. Kdo by mi dal maso, granule, vodu a s kým bych asi spal?

“Tak haf, Verčo”.
Brzy na viděnou