Tři maličkosti za den a malování

To, že jsem začala malovat před dvěma lety, protože jsem poprvé nasadila antidepresiva se ví.

Klepaly se mi ruce a jelikož mám v sobě pohon, který chce pořád něco dělat, tak jsem malovala akvarelem a k tomu se mi podařilo namalovat křivá okna.

Vztek, jsem designér a tak umím udělat rovnou čáru, nešlo to. 

Křivá okna

Najdnou se z toho stala moje rutina, každý den jsem namalovala obrázek a ty se začali prodávat.

Závislost, závislost na malování. 

Když bylo smutno covidově, nebo přišel modrožlutý svět, tak nálada všech šla dolů a mně se dole nelíbí a tak jsem začala psát maličkosti, které se mi denně staly. 

1/ nerozvařila jsem rýži

2/ Mr.Bee a já jsme dali procházku v lese

3/ Písklo-Rebelka mi pochválila večeři

4/ pověsila jsem prádlo

5/ uklidila sem kuchyň

Věci na které zapomínáme.

Stal se z toho rituál a další se začali připojovat. 

Tohle léto mě napadlo, že by bylo fajn se potkávat na živo a vznikly z toho malovací kursy. 

Kam to až dostříkne?

Myslela jsem, že to bude o tažení tužky a potom štětce, ano bylo, ale jinak. 

Holky si přišly povídat a smát se, odpočinout si a já s nima začala komunikovat tak, jak byla nastavená skvadra holek. 

O lásce, o nevěře, o vyhoření, o byznysu a taky o pohlazení. 

“Víš, když jsem se odstěhovala od manžela, tak jsme šli do malé garsonky a já viděla tvůj příspěvek a tak jsem se zeptala svých dětí, co se jim za den stalo hezkého. Tři věci. Vždycky je našli a já usínala s pocitem, že to není tak zlé.” Holka, která přišla na moje první malování. 

Je jednodušší zachraňovat svět, než sama sebe.” Jsem řekla holce, která si se mnou dala malou mandlovici a přišla si malovat. Pro tři hodiny klidu, kdy nemusíš na nic myslet, protože to tak je. Odpočinout. 

Domečky co nemají jméno

Dneska mi přišla zpráva: 

“Budeš mít v neděli volno, 4 místa? Moje maminka má kulatiny a chci jít dár dárek.” Přijdou dcery, máma, vnouče a bude dort, prosecco už chladím. 

Moje obrázkové jak jim říkám, putovali na svatbu, na křtiny, do zahraničí, pro radost a i těm, kterým někdo zemřel.

Píšu nenápadné vzkazy do nebe, o kterých ví pouze ten dotyčný. Doma visí obraz. 

Tohle je další stupeň něčeho co jsem chtěla, bez toho, že jsem to věděla.

Lidskost, komunikace a dělat radost. 

Já jsem pro to neudělala nic, mě se jen klepaly ruce.

A tady máte další povídání a malování se mnou.