0To, že jsem začala malovat před dvěma lety, protože jsem poprvé nasadila antidepresiva se ví.
Klepaly se mi ruce a jelikož mám v sobě pohon, který chce pořád něco dělat, tak jsem malovala akvarelem a k tomu se mi podařilo namalovat křivá okna.
Vztek, jsem designér a tak umím udělat rovnou čáru, nešlo to.
Najdnou se z toho stala moje rutina, každý den jsem namalovala obrázek a ty se začali prodávat.
Závislost, závislost na malování.
Když bylo smutno covidově, nebo přišel modrožlutý svět, tak nálada všech šla dolů a mně se dole nelíbí a tak jsem začala psát maličkosti, které se mi denně staly.
1/ nerozvařila jsem rýži
2/ Mr.Bee a já jsme dali procházku v lese
3/ Písklo-Rebelka mi pochválila večeři
4/ pověsila jsem prádlo
5/ uklidila sem kuchyň
Věci na které zapomínáme.
Stal se z toho rituál a další se začali připojovat.
Tohle léto mě napadlo, že by bylo fajn se potkávat na živo a vznikly z toho malovací kursy.
Myslela jsem, že to bude o tažení tužky a potom štětce, ano bylo, ale jinak.
Holky si přišly povídat a smát se, odpočinout si a já s nima začala komunikovat tak, jak byla nastavená skvadra holek.
O lásce, o nevěře, o vyhoření, o byznysu a taky o pohlazení.
“Víš, když jsem se odstěhovala od manžela, tak jsme šli do malé garsonky a já viděla tvůj příspěvek a tak jsem se zeptala svých dětí, co se jim za den stalo hezkého. Tři věci. Vždycky je našli a já usínala s pocitem, že to není tak zlé.” Holka, která přišla na moje první malování.
“Je jednodušší zachraňovat svět, než sama sebe.” Jsem řekla holce, která si se mnou dala malou mandlovici a přišla si malovat. Pro tři hodiny klidu, kdy nemusíš na nic myslet, protože to tak je. Odpočinout.
Dneska mi přišla zpráva:
“Budeš mít v neděli volno, 4 místa? Moje maminka má kulatiny a chci jít dár dárek.” Přijdou dcery, máma, vnouče a bude dort, prosecco už chladím.
Moje obrázkové jak jim říkám, putovali na svatbu, na křtiny, do zahraničí, pro radost a i těm, kterým někdo zemřel.
Píšu nenápadné vzkazy do nebe, o kterých ví pouze ten dotyčný. Doma visí obraz.
Tohle je další stupeň něčeho co jsem chtěla, bez toho, že jsem to věděla.
Lidskost, komunikace a dělat radost.
Já jsem pro to neudělala nic, mě se jen klepaly ruce.
A tady máte další povídání a malování se mnou.